ANGLICKÝ POINTER

Historie plemene | Standard FCI | Fotogalerie

Země původu : Velká Británie
FCI č. 1
Skupina 7: Ohaři

HISTORIE:

Slovo pointer se v anglické myslivecké mluvě využívá k označení zvláštního chování, přičěmž pes strne, jak angličané říkají "zmrzne", v typickém postoji "vystaví", když chce lovce upozornit na přítomnost zvěře, zpravidla pernaté. Pointer je jediným krátkosrstým představitelem Anglických ohařů; na kontinentě, odkud původně pochází, má však celou řadu příbuzných, počínaje Španělským pointerem, známý z rytiny Edwina Landseera z roku 1786, dnes registrován jako Španělský a Portugalský ohař, přes Německého ohaře a Výmarského ohaře až k Maďarským Vižlám.
Právě na Pyrenejském poloostrově je zřejmě hledat původ modernějších ohařu, kteří se zde a na dalších místech vyvinuli ze starších honičů (proto je obtížné určit hranici mezi ohaři a honiči) v závislosti na změnách lovecké praxe, dokonce ještě před zavedením střelných zbraní. V Čechách byly tito psi tohoto typu používaní již v počátcích 16. století s tím, že jejich úkolem bylo zvěř nalést, štvát a hlásit. Byli to psi silné konstrukce a silného hlasu. Pointer všek musí pracovat tiše a opatrně, aby zvěř před ránou nevyplašil. Přímým předchůdcem součásneho Anglického pointra je Španělský pointer, de punta. Jeho zvláštnosti už v 17. století bylo, že narozdíl od většiny tehdejších loveckých psů navětřil zvěř a zůstal přední nehnutě stát. To však nebylo podmínkou, mohl také zvěř označit usednutím, jako později "sitting dog", setři, nebo dokonce ulehnutím. Proto byl v čechách označen jako pes lehací.

Anglický pointer

Španělský typ ohaře, dovezen na britské ostrovy krátce před rokem 1700, byl poměrně robustní. V této podobě se zde dlouho neudrzěl. Již na portrétu vévody z Kingstonu datovaném 1725, je šlechtic doprovázen elegantními, vyváženě stavěnými ohaři. výrazně se lišícimi od popisu Španělského ohaře, kteří jsou líčení jako těžcí psi s masivními hlavami pomalého založení, ovšem se základní vlastností, která se stala pečlivě udržovaným dědictvím - s pevným vystavováním.
Do roku 1850 bylo v chovu pointerů používano plemeno anglických parfostních štváču Foxhoundu, které do chovu zařadil plukovník Thorton, zakladatel moderního chovu Anglického pointra. Největší zásluhy jsou však připisovány Williamu Alkwirightovi, který dle odhadu odchoval přes 2000 anglických pointerů. Díky němu se vedle dosavadních stavačů se začali oběvovat také psi s převahou bílé barvy a jednobarevní, černí žlutí a hnědí.Později však byli po jistou dobu jednobarevní pointři v Britanii vyřazováni s chovu. V chovu Anglického pointra uplatněna Anglický buldok, Greyhound, Bloodhound. Poprvé byl pointer samostatně předveden na výstavě v Newcastlu v roce v roce 1859.

Pointer je nejen pes neobyčejně elegantní, dokonale modelovaný s nezaměnitelně typickou hlavou, ale je i stále výborným ponocníkem lovce.

Anglický pointer (foto: Zuzana Nedavašková)

ODKAZY

Český pointer a setter klub - www.pointer-setter.cz
Moravskoslezský klub anglických ohařů se sídlem v Brně - www.setter-pointer.cz

LITERATURA:

Plemena psu A-Z - Michal Císařovský - Nakladatelství brázda - 1995

Standardy všech pelmen FCI. najdete na www.cmku.cz